Crack, češtiny, CD key

PC 4ever- downloads

Recenze

Tom Clancy's Rainbow Six Vegas 2

Tom Clancy's Rainbow Six Vegas 2

Tom Clancy je jednou z nejprofláklejších kulturních osobností herní scény. Jeho jméno zaštiťuje hned několik sérií a dá se říct, že už se jedná o jakousi záruku kvality. Není divu, že si jeho brand nedávno pořídil Ubisoft za astronomických šedesát milionů eur. Osobností tohoto spisovatele jsme se mimo jiné zabývali už před nějakým časem v obsáhlém tematickém článku. Hry od Toma Clancyho začaly být brány v potaz už před deseti lety, kdy se objevil první díl série Rainbow Six. Tehdy se jednalo o naprosto komplexní (a taky nehorázně těžkou) taktickou simulaci fiktivních speciálních jednotek. Každičkou misi bylo nutno do posledního detailu naplánovat a v případě chyby v plánování také do zblbnutí neustále opakovat. S přibývajícími díly se však ráz hry stále více posouval k mnohem akčnějšímu pojetí. Je to jasné – lidé zkrátka už nechtějí trávit hodiny nad taktickou mapou a pak během pěti vteřin ležet v tratolišti krve na zemi. Nejnovější díl v sérii Rainbow Six je už podruhé zasazen do Las Vegas, Mekky hazardu, v současné době v lehkém rozkladu kvůli obrovskému množství kriminálních živlů toho nejtěžšího kalibru. A jedinou silou na světě, která je schopná s teroristy zatočit je samozřejmě jednotka těch nejtvrdších zabijáků z Duhové šestky.

Prostředí Las Vegas se od začátku jeví jako naprosto ideální pro hru podobného ražení. Kdo by ale čekal, že se většinu času budeme pohybovat mezi výherními automaty a barevnými žetony, ten by se velice spletl. Tedy, ne že bychom se do nablýskaných kasin také nepodívali – bude to ale pouze krátká exkurze, kterou si navíc díky neustálé nepřátelské střelbě ani pořádně neužijete. Kromě americké metropole hazardu se ale také podíváme do francouzských Pyrenejí, kde se odehraje náš výcvik a zavítáme mimo jiné i do malého městečka ve státě Nevada. To je docela výrazná změna oproti prvnímu dílu, který se striktně držel hranic Las Vegas. Je také důležité říct, že na rozdíl od jedničky už se nebudeme moci vcítit do role Logana Kellera (který se krátce mihne v první misi), ale budeme ovládat agenta Bishopa. Důvod je jednoduchý. Na začátku hry si totiž budeme moci nadefinovat, jak naše postava vlastně bude vypadat, co bude mít na sobě (barvu kamufláže – později lze změnit) a jestli bude mít třeba na obličeji, podobně jako Velký Arnold v Komandu, masku z krému na boty, nebo ne. To, jak svého zabijáka ověsíte nejrůznějším pancířem, nebo mu rovnou vrazíte do ruky štít samozřejmě určuje to, jakou zbraň bude moci nosit a jak rychle se unaví při běhání. Je jasné, že nebudete používat jedno a to samé vybavení od začátku do konce. V závislosti na vašem postupu (a získaných zkušenostech, které dostáváte za zabíjení nepřátel) se vám budou odemykat lepší typy brnění a účinnější zbraně. Změnu vybavení můžete provést buď na začátku každé mise, nebo u speciálních beden, náhodně rozesetých po úrovních (u nich si automaticky doplníte i munici).

Do akce samozřejmě nikdy nejdete sami. Pokaždé vás doprovází vaši dva parťáci (technik Jung Park a demoliční expert Michael Walters), jejichž umělá inteligence sice není nijak závratná, občas vás dokonce omylem postřelí, ale celkově poskytují dobrou palebnou podporu a hlavně se můžete spolehnout, že pokud jim zadáte hlídání určitého místa (například vchodu do místnosti) a sami jdete například čistit přilehlé skladiště, budou ho opravdu hlídat a nikoho nenechají projít bez povšimnutí kolem. Jak už bylo naznačeno, svým kolegům můžete udílet jednoduché příkazy (následuj, jdi tam, vykrop tuhle místnost) a díky tomu je možno zažít opravdu filmové momenty, kdy jeden člen týmu rozrazí dveře, druhý tam hodí oslepovací granát a třetí (vy) vtrhne do místnosti po laně oknem a během vteřinky ji vyčistí od omráčených nepřátel. Střílet po nepřátelích můžete hned ve dvou módech – buď klasicky FPSkově, anebo zpoza nějaké překážky. Ve druhém případě systém funguje stejně jako třeba v Gears of War. Nejčastěji se budete schovávat za nějakým kusem betonu a sporadicky vykukovat, hledaje nějaký cíl na odstřel. Vše je velice intuitivní a po chvilce hraní se budete zády lepit ke každému rohu. Kamera v takových momentech, jako je právě schovávání za překážky, nebo již zmiňované slaňování, popřípadě zdolávání žebříků velmi dynamicky přepne do pohledu třetí osoby a velmi dobře snímá akci. Za celou dobu testování jsem nezaznamenal ani jeden jediný kamerový kiks a to jsem vykukoval takřka zpoza naprosto všeho a vůbec dělal nejrůznější škumprnágle!

Celá hra je rozdělena do několika aktů, které se dále dělí na samostatné mise, oddělené od sebe checkpointy. Dokončení na střední obtížnost zabere zhruba sedm – osm hodin, což, pravda, není moc, ale vzhledem k tomu kolik nabušené adrenalinové akce si během té doby užijete si ani nevšimnete, že už jsou tři hodiny ráno a vy byste měli jít spát místo honění hlavního padoucha Nowaka. Navíc je tu samozřejmě ještě multiplayer, který poskytuje takřka nevyčerpatelné množství zábavy. Nevím, jak moc byl hrán v multiplayeru první díl, ale dvojka má rozhodně potenciál být minimálně o řád lepší. Co se jinak týče technického zpracování, tak to je na velmi vysoké úrovni (však se podívejte na gameplay videa, která máme u nás v archivu), ačkoliv je tu stále vcelku velká rezerva na zlepšení. Například pohozené zbraně od nepřátel (které samozřejmě můžete sbírat) vypadají jako plastové hračky, těla zastřelených nepřátel vám občas zmizí před očima (respektive je tu takzvaný GTA-efekt; stačí se na chvilku podívat jinam a nepřátelské tělo už tam jednoduše není) a díry po kulkách ve zdi, byť vypadají z dálky velmi realisticky, při bližším zkoumání odhalí nejeden nedostatek. Naopak za povedené se dají označit modely postav, a to jak členů vaší jednotky, tak teroristů. Co si však zaslouží velikou pochvalu je ozvučení. Ať už se jedná o zvuky zbraní (ty jsou obzvlášť povedené, schválně si je pusťte na nějaké kvalitnější audio soustavě – OHLUCHNETE! DOSLOVA!), jednoduchoučkou muziku v pozadí, nebo výkřiky (ne)přátel.

Musím se přiznat, že jsem od Rainbow Six Vegas 2 nečekal zpočátku žádné zázraky. První polovina hry je však naprosto dechberoucí a díky neuvěřitelně vysokému tempu prakticky ani nemáte možnost se odtrhnout od klávesnice. V druhé polovině se sice míra kulervoucnosti trošku sníží (protože se některé věci začnou dokolečka opakovat), přesto jde stále o velmi vysoký nadprůměr. Značka „Tom Clancy“ opět nezklamala a naservírovala nám parádní záležitost, která rozhodně stojí za vyzkoušení.

Žádné komentáře